Řekla bych, že sněženky už jsou trochu passé...

A rekapitulace hlášení do HADA, aby se to nemuselo dohledávat v jiném tématu
Danka - 55,6
Dadula - 72,5
Pražská Katka - 80,9
Ela - 80,4
Veverka - 70,6
Koukám, že tentokrát hlásíme docela vzorně, ještě Peggy a Honzina a bude kompletní tabulka

Kdybys chvilku počkala, už by byly sněženky zase Hrozně to utíká...

To léto obzvlášť. Jen zima je zbytečně dlouhá.

Ahoj po dovolené. Váhu nahlásím zítra, ale žádná sláva to nebude.

Říkala jsem, že to bude fuj. Hlásím rovný metrák. A nehnu s tím a nehnu....

To mi povídej, momentálně jsou poměry takové, že jsem ráda když se držím tam kde jsem. Resp. normální strava a přiměřený pohyb - v průměru něco přes 10000 kroků denně a pravidelné krátké posilování po většinu dnů v týdnu - stačí právě jen na to udržování. Víc pohybu už by pro mě bylo časově obtěžující, strava by se pochopitelně dala vylepšit - tedy úplně vyřadit normální jídlo a na 100 % se živit zdravě. To bych ale nedělala nic jiného. Vzhledem k tomu, že já normálně vařím, žádné fastfoody apod., tak fakt nevidím důvod, proč bych neměla jíst normální jídlo, jen si přizpůsobím množství a protože mám ráda zeleninová jídla, tak si je taky připravuji, takže to je tak půl na půl - "normální" a "zdravé" jídlo.
Já se přece nebudu věčně stresovat kvůli tomu, že si dám normální jídlo - k obědu nebo k večeři, že si dám plátek normálního chleba s máslem apod. Jsem přesvědčena o tom, že daleko víc mi uškodí to věčné vyčítání si jídla. Kašlu na to. Váhu držím, hýbu se, no tak holt už nebudu štíhlá, no. Ztratila jsem takhle spoustu let a času, který jsem mohla věnovat něčemu lepšímu.
Můj milovaný vnouček začal v 10,5 měs. chodit a pokud jsme s ním, tak si nikdo na delší dobu nesedne... Když nás je víc, tak se u něj střídáme, protože dítě to je opravdu živé a proč by seděl, když zjistil, nač má ty nožičky, že ! A to je to nejlepší cvičení...

Elo

Ahoj
Taky jsem se včera vrátila z dovolené, chodili jsme po horách, váze je to úplně jedno. Zase ukázala 85,5 a to jsem nijak nevyváděla. Semtam teda bylo po túře pivo, občas sladký jogurt. Jinak jsme si vařili sami, většinou zeleninová jídla. Ale nestěžuju si, vím, kde mám rezervy a jsem nakonec ráda, že nemám závažnější problémy než je váha.
Elo, myslím, že k tomu máš dobrý přístup, taky jsem došla k tomu, že nechci prohubnout celý život. To, jak popisuješ, s tím se dá udržovat, v podstatě se o totéž snažím. Má to však jeden háček: jak se něco stane, co zabrání se např. pohybovat, tak jde váha nahoru. Já jsem přibrala přes zimu, kdy mě provázely "školkové" infekce (hlídala jsem vnoučata, která nosila domů speciální bacily ze školky a ze školy) a nemohla jsem většinou cvičit. A těchto zimních 3-4 kg se nemohu zbavit. Nechce se mi tak striktně omezovat, jak je k tomu potřeba .

Zdravím po dovolené koukám, že jste dospěly ke stejnému názoru, jako já. Taky se mi nechce strávit zbytek života stresováním jestli jsem náhodou nepřibrala. Prostě mám zadek, no a co. Jak zpívá Evička - mám od pánbíčka boky jako skříň, no a co, nejsem sama a ten diktát dokonalého těla mě fakt štve. Nejvíc mě to vadí kvůli mladejm holkám.
Elo, vnouček je šikulka, ten náš bude lítat taky brzo, má 7 měsíců a v kočáře a v postýlce si už stoupe taky. Lézt pořádně neumí, sednout sice jo, ale nevydrží chvilku v klidu. Právě jsem sháněla nějaké kšíry do kočárku. Na sporťák je ještě malej a v hlubokém si okamžitě stoupá, takže ho nejde spustit z očí, aby nevypadl. Doufám, že nebude mít nějakou hyperaktivní poruchu a že se trochu časem zklidní.

To je děsný, tyhle živý děti... Ten náš čilouš momentálně zbožňuje chození po schodech, takže jakmile se otevřou dveře do bytu, snaží se dostat ven na schody a když mu v tom zabráníme, spustí pláč, jaký že my jsme zlouni zlý... Taky nás používá jako ukazovátko v knížkách - popadne něčí ukazovák a s ním pak ukazuje na obrázky a chce abysme mu o tom povídali... Jenže občas se naštve, když neříkám to co mu k tomu konkrétnímu obrázku říká maminka - jenomže jak já to mám vědět ?! Sranda... Před rokem jsme byli v očekávání kdy se narodí a teď nás honí po schodech...

Byl to velký přelom i pokud jde o můj vztah k hubnutí a pohybu a tak. Jednak mám daleko míň času, protože máme to štěstí že bydlí nedaleko, takže se několikrát v týdnu vídáme, a mně není zatěžko všeho nechat a jít si s ním pohrát, takže na jednu stranu nemám čas "hubnout", takže jsem to tak nějak zčásti pustila z hlavy, no ale na druhou stranu mám mnohem víc pohybu, a jedno s druhým mě tak nějak udržuje s váhou tak, že nepřibírám, ale ani moc nehubnu, přes léto dejme tomu 2 kg dolů, no a přes zimu je zase počítám přiberu, ale to je normální. Je mi přes padesát a vypadám na to. Můžu, ne ?

Jojo také máme vnouče - neřízenou střelu.
Vnouček je takový normální šikovný kluk. Hodně si vyhraje sám, teď začal chodit do školky - ještě mu nejsou tři - a je tam moc spokojený a šikovný. Zato vnučka nám to dává vyžrat i s úroky. Typická situace: vytažený horní šuplík prádelníku, na něm visí Verča a pod nohama - protože nedosáhne - má velkou Tatru (houpaciho koně, gymnastický balon...), která jezdí ze strany na stranu a ona na tom balancuje. Když jí sundáme, tak řve. Všechen nábytek musí být přivrtaný ke zdi, okenní kliky na zámek...
Minulý týden během první půl hodiny hlídání dvakrát spadla na nos, temenem zdvihla stůl, tváří nabrala roh postýlky a spadla naznak z gymbalonu. Málokdy kvůli tomu brečí - když se majzne, zarazí se, pak se rozesměje a jede znovu. Blonďatý andílek s prstýnky vlásků a pomněnkovýma očima - samý strup, boule a modřina - prototyp týraného dítěte. V Motole na traumatologii už sestřička automaticky vyndavá kartu, když snachu vidí ve dveřích...
A pak že holčičky nezlobí...

Taky máme to štěstí, že bydlíme blízko a můžeme za dětmi několikrát do týdne.
Užíváme si babičkování, co to dá a je to zdroj neustálého potěšení. A strašně rychle rostou - je škoda každého dne.

Co se týče váhy, také nemám potřebu řešit vzhled (i když poprvé v životě se nemůžu vidět v zrcadle). Ale přibrala jsem tolik, že už z toho mám problémy. Potřebuji shodit aspoň pár kilo. A nejde to.

No jo, prostě každý věk má své plusy a mínusy. Babičkování mě moc baví. Ale jsem ráda že jsem měla na jaře ten dobrý nápad začít pravidelně posilovat, protože k tomu prckovi to je nějakého ohýbání...záda dostávají zabrat.

No taky se musím začít pravidelně víc hýbat. Sice přes léto je na zahradě pohybu dost, ale chce to nějaký systém. V cvičící tělocvičně dělali přes prázdniny novou podlahu, v pátek má být kolaudace, tak snad to bude v pořádku a příští týden začneme zase s balónkem. Doma mám sice mučící stroj ale momentálně řeším rýmu z letadlové klimatizace, tak bych to ani neudýchala. Uvidím příští týden. No a vnuka mám přes silnici za domem, takže jsem tam rovněž dost často. Navíc syn změnil zaměstnání a je přes týden mimo domov, tak je snacha sama doma a tak chodí během týdne na chvilku na kus řeči a tak toho času také moc nezbývá. Samozřejmě si vnuka užívám, co to jde, kdo ví, jestli není poslední a než budou pravnoučata, tak ze mě bude stará bába

Tabulka - stav ke konci srpna (nebo začátku září)
Dadula (166).....(1/15).75,2---(1/16) 77,8---(1/17) 71,4...72,6...72,1...73,6...72,6...72,0...72,5...72,5
Danka (168)......(1/15).56,2---(1/16) 58,2---(1/17) 55,7....56,2...---...---...---...---...56,2...55,6
Ela (160)...........(1/15).81,0---(1/16) 81,8---(1/17) 77,0...78,5...80,3...81,9...81,5...82,1...82,4...80,4
Honzina (168)...(1/15).90,5---(1/16) 100---(1/17) 100,0...99,0...---...----...---...99,4...---..100,0
Peggy.(170)......(1/15). 83,4---(1/16) 83,0 ---(1/17)..............................87,1...85,4...84,6...85,1...85,5
PrKatka (162)....(1/15). 77,2---(1/16) 79,0--- (1/17) 82,0...---...81,8...82,5...82,7...82,7...82,0...80,9
Veverka............(1/15) 66,1---(1/16) 67,2---(1/17) 69,9...70,0...70,5...70,6...71,0...71,3...70,2...70,6

Skokanem měsíce se stává.... ELA (-2 kg)

U mne je to tak, že jím ze 3/4 slušně, občas se "spustím" na nějakém sladkém nebo třeba tučnějších sýrech. Rezervy mám v uzobávání večer - občas něčemu podlehnu ... Se cvičením je to tak napůl - mám předplacenou Expresku a cíl chodit 2x týdně, ale furt to přerušuji - pokud je vyhlídka, že budu muset zůstávat dýl v práci, tak vím, že už se tam nedokopu, tak mi přijde škoda to platit. Takže je to tak týden jo, týden ne, dva týdny jo...
A každé větší vybočení znamená třeba +0,5 kg, ze kterých pak zas shodím - jenže jen třeba 0,4 kg. No a ona se ta deka nějak nasčítávají - jak dobře vidno u mne i z tabulky, protože v tomhle modu jedu v podstatě už několik let
A musím říci, že nějak nevidím světlo na konci tunelu, protože na výrazné změny nějak nemám chuť.

No prostě úkol zní jasně - další kila směrem nahoru nesmí projít. A kdyby se dařilo po kouskách, pomaličku jít směrem dolů, každých půl kila bude svátkem. Tak už to v tomto věku je. Jó jóóó...

Ahoj holky,... dlooooouuuho jsem tu nebyla,... ale koukám, že tu jsou stále stejné tváře,... většinou,... to je fajn vás zase po čase číst.
Musím se začíst zpětně do příspěvků, abych zjistila, co je u vás nového.

Koukám, že co jsem tu nebyla, tak se z nás mladých holek postupně staly krásné babičky,... taky už jsem skoro 2 roky a je to úžasné. S váhou se taky peru,... stále,...ale nijak zvlášť mi to nevadí,...zatím vnuka dohoním,...

Včera jsme byli na rybách, tak jsme si dneska udělali takové malé vánoce,... kapr s bramborovým salátem, akorát žádný dárek jsem nedostala,... Ani stromeček nikdo nechtěl zdobit. Dneska jdem na houby,.. takže budou zase houby .

Stracená dcera se po letech vrátí a vy nikde,....