Datum: 30. 09. 2009 20:19
Zem je krásná, zem je krásná…..
….nooo ale ono asi bude záležet na „úhlu pohledu“

Ležíc na louce v trávě a zpívat si mírně upravenou verzi ze Starců na chmelu, se může jeviti coby infantilní romantika….ovšem pět tuhle árii na silnici v leže na zádech, s půl tělem v příkopě, to nebude romantika, to bude asi zoufalství

Aby ne. To zas byl nápad teda. Jízda na inlajnech po domácnosti sice má své nezaměnitelné kouzlo (je to změna šířící adrenalin i na ostatní členy rodiny, obzvláště ty méně pohyblivé ), ale i přes velké rozměry obývaných prostor, se časem omrzí. Takže hurá ven.
Jenže kam, že…
A opět je tu náš „úhel pohledu“. Tentokrát je zaměřen na povrch a tvar našich silnic. To co se jeví řidiči osobního auta jako skororovinka, rosí cyklistovi při zdolávání nejen čelo, záda, ale třeba i sedací partie… a to, co si zmíněný cyklista myslí o názoru řidičově, ohledně zmíněné rovinky, je naprosto nereprodukovatelné.
Dále: to o čem pěší uvažuje jako o hladkém povrchu, to se inlajnistovi jeví jako regulérní povrch tankodromu a po deseti minutách jízdy na inkriminované silnici si připadá jako by se držel hodinu sbíječky a za výběr silnice, tím výše zmíněným pěšákem, by mu nejrač zakroutil krkem. A vůbec nezáleží na tom, že se ve všech čtyřech případech „úhlu pohledu“ a posuzování stavu cest, jedná o jednu a tu samou osobu

Nafackovala by si pokaždé

No ale dostali jsme se z domácnosti na silnici, byť nevyhovující svým drsným povrchem (ale pěšky to fakt nebylo tak zlé…

). Kde se vzal ten nápad, že bezpečným způsobem, jak se postavit na inlajny, bude přímý výstup z auta na kolečka, zabouchnutí dveří a krok vpřed? Tak tenhle blbej nápad se fakt zatím nevyjasnil. Jisté ale je, že TEĎ už víme, že silnice se svažuje od středu ke krajnicím (jakoby nás to ve škole neučili!!), a proto asi nebude krajnice vhodným místem k pokusu o rozjetí se…au au au….no naštěstí se to obešlo bez diváků, řidič doprovodného vozidla se pro jistotu zdržel komentáře. No prima. Takže už zase stojíme v důstojné poloze a je nutno se vyškrábati do středu vozovky, kde je to relativně nejrovnější…omyl. Rovné to bylo v levé koleji…au au au aúúúúúúú

Tak vydejchat a znovu. Ještěže je silnice bez provozu, naše ruce spotřebují hodně prostoru při vyrovnávání nepředložených manévrů. Půlka silnice je pro tuhle činnost nepřiměřeně málo, to by si mohli silničáři při stavbě zapamatovat! No nic. Pokračujeme. Už víme, že levá kolej je lepší, tak jdem na to. Levá noha, pravá noha, a zase levá, pravá, pravá, pravá…udržovat rovnováhu sakra! Pozdě! Ještěže nás napadlo si dát nenápadně dvoje kalhoty. Se fakt hoděj!
Řidič doprovodného vozidla se na nás vydrží dívat přesně deset minut. Pak, páč je to muž, zapne mozkové závity a rozpomene se, že ví o dosud uzavřené cestě, leč už s úplně dodělaným asfaltovým povrchem…takže nekompromisně otvírá dveře od spolujezdce, čímž nám usnadňuje rozhodování, kterou příkopu zvolíme k zabrždění pádem, nakládá nás do auta i s bruslema a helmou a odváží vstříc dočasnémui ráji inlajnistů

Pokračování příště....
Závěr: zatím žádnej není
Ale bylo to úžasné! Fantastické! Odpočinkové!!Lítala jsem zhora dolů (myšleno po silnici) jako blázen, ještěže mě v té přilbě není tak snadné poznat...ikdyž to je asi jedno. On tam nikdo nebyl, že...

A manža chválil

Jdu na tofu s bramborem.
Hrozny už jsem měla hned po návratu.
Hell.
Upraveno 1krát. Naposledy upravil Hellen (30. 09. 2009 20:39).