No sláva, to je o nervy, dneska...
A za nezvlčení pochvala !

Do HADA 68,7 kg (jde to se mnou od deseti k pětí - teda spíš od 67 k 69 ). A půl pytlíku kešu večer fakt není dobrá cena ke zlepšení

Dobré ráno ,

do hada 58,4 kg....a už druhý týden bez cvičení, dnes jdu konečně na fyzioterapii....bohužel jsem si buď skřípla nějaký nerv nebo vyhřezlá ploténka...tak snad mě tam pomůžou.
A teď mažu do práce. Pěkný den všem

Dadula (166)......(1/15).75,2---(1/16) 77,8...76,8...76,3...76,9...74,1...72,1...69,6
Danka (168)........(1/15).56,2---(1/16) 58,2...---...58,2...58,6...57,6...57,7...58,4
Ela (160)............(1/15).81,0---(1/16) 81,8...82,3...83,0...83,2...81,7...82,5...80,7
Honzina (168)....(1/15).90,5---(1/16) 100....99,2...97,5...97,0...98,5...97,5...98,0
JarkaP...................(1/15).76,5---(1/16)---...---...---...---...---...---...---
Martina (176).........(3/15) 96,0---(1/16)---...---...---...---...---...---...---
Pallando................................(1/16) 118,9...112,1...---...104,2...---...---...---
Peggy.(170)........(1/15). 83,4---(1/16) ---...83,0...80,0...79,1...80,2...81,7...---
PrKatka (162).....(1/15). 77,2---(1/16) 79,0...---...79,7...81,7...80,8...80,9...79,8
Rendy .......................................(1/16) 77,0...75,6...---...74,5...---...---...---
Veverka.............(1/15) 66,1---(1/16) 67,2...68,0...68,2...67,9...68,4...68,0...68,7

Dnes jsem zase zapisovala váhu do STOBu a BMI 25,1 mrcha, taky už mi tam mohla ta desetinka odpadnout, abych se dostala z kategorie nadváha do normální váhy, ale příští týden už to musí dopadnout
No vytáhla jsem ze skříně kostýmek, který jsem si pořídila před 11 lety na synovu svatbu a můžu ho nosit Je to báječný pocit, úžasně to zvedá sebevědomí

Dadulo, jde ti to báječně ! Zelenám závistí...

Dadulo - velká gratulace.

Závistivá otázka - co jíš obvykle k večeři?

Já už jsem zase ve fázi - STRAŠNĚ CHCI ZHUBNOUT, TAK ŽERU... Moje oblíbená... Nutně se potřebuju odpoutat od toho urputného chtění.

Elo - nápodobně

Honzino - no s večeří je to jak kdy. Většinou se nějak ráno nasnídám (jogurt, ovesné vločky, ovoce, nebo chleba se šunkou a Lučinou + ovoce, někdy obilninová kaše + ovoce), oběd si vezmu do krabičky s sebou, na svačiny nějaká zelenina a kafe s mlíkem a když to zadám do sebekoučinku, tak mi vyjde, kolik kJ mám k dispozici k večeři no a podle toho se zařídím. Když mi moc nezbývá, tak je to jen zeleninový salát s troškou sýra, pokud mám k dispozici víc, tak mé oblíbené olomoucké syrečky + plátek chleba namazaný trochu Lučinou + třeba rajče. Taky ujde třeba 2 míchaná vajíčka + 2 plátky opečeného toustového chleba + zeleninu - to taky není moc kalorické. No teď v té druhé etapě už mi pravidelně moc k večeři nezbývá, tak to většinou pravidelně přešvihnu, ale zatím to i tak funguje. Snažím se každý den hýbat na zelený semaforek, tak se tím pak nějaký ten jídelní prohřešek schová. Včera jsem měla uzenou makrelu, tak jsem příjem dost přešvihla. Na dnes mi tam ještě kousek zbyl, tak to taky nebude žádná sláva.

Ještě vám sem zkopíruju výtah z článku - docela mě zaujal a jak z něj vyplývá, může za to hlava
Proč se hádá břicho s hlavou
Mít nějaké to kilo tuku do rezervy na horší časy bylo evolučně výhodné. Přírodní výběr dával větší šance na přežití těm, kteří se při shánění potravy dokázali ohánět. Poháněl je vyhlídkou na slastné pocity z konzumace potravy s vysokým obsahem energie a z plného břicha.
S vidinou tohoto „pohlazení duše“ lidé vyráželi na dlouhé lovecké výpravy, šplhali vysoko do skal nebo do korun stromů pro včelí med, sbírali plody a dobývali ze země jedlé hlízy a kořeny. Největší sháňka byla po vysokokalorických cukrech a tucích.
Starobylé funkce mozku slouží v podmínkách blahobytu západního světa paradoxním způsobem. Jídlo pro nás přestává být prostředkem k přežití a stává se drogou, která člověku deformuje tělo, mozek i chování. V Evropě trpí podle statistik Světové zdravotnické organizace nadváhou asi polovina obyvatel a zhruba každá pátá žena a každý čtvrtý muž jsou obézní. Tihle lidé konzumují víc, než by měli, ale jídlo jim zdaleka nepřináší takovou potěchu, jakou zažívá střídmý jedlík. O slastech lovce, který po několikadenní štvanici konečně skolí vysněnou kořist, se jim ani nezdá. Nemůže. Jejich mozek už ztratil výbavu potřebnou pro vznik těchto opojných pocitů.
Vědci porovnávali mozky žen s normální tělesnou hmotností s mozky jejich morbidně obézních vrstevnic. Obézní ženy mají v mozku o poznání méně bílkovinné molekuly, takzvaného μ-opioidního receptoru. Zvláště nápadný byl úbytek v mozkovém centru zodpovědném za vznik příjemných pocitů.
Tento protein působí v buňkách našeho mozku jako anténa pro příjem signálů v podobě molekul endorfinů a enkefalinů, které vedou k lepší náladě nebo i tlumí bolest. Tyto tzv. endogenní opioidy si vyrábí lidské tělo svépomocí. Právě vazba signálních molekul endogenních opioidů na „anténu“ má za následek blažený pocit ze zahnání hladu. O síle téhle slasti svědčí výmluvně skutečnost, že stejný mechanismus generuje závratný pocit narkomana užívajícího opiáty. I morfin nebo heroin se vážou na μ-opioidní receptory a fungují jako jakýsi falešný klíč otevírající dvířka k příjemným pocitům.
Pro závislost na návykových látkách platí, že k nim lidský mozek postupně otupí a pro dosažení stejného účinku je zapotřebí stále vyšších a vyšších dávek. Mozek totiž po příliš silném přílivu falešných signálních molekul „sbalí“ antény – potlačí tvorbu bílkovin μ-opioidních receptorů. Stejně se však chová mozek zaplavovaný opakovaně endorfinovou a enkefalinovou „tsunami“ z nadměrné konzumace jídla. Také on nastavuje endogenním opioidům méně „antén“.
Co je příčina a co následek? Pro rozřešení téhle záhady získali finští lékaři opět ke spolupráci morbidně obézní ženy. Tentokrát však oslovili pacientky, které čekalo chirurgické zúžení žaludku. Po něm se dostaví pocit sytosti rychleji. Pacienti se přestanou přejídat a vracejí se k normální tělesné váze. Vyšetření mozku před operací potvrdilo nedostatek bílkovinných „antén“ pro endorfiny a enkefaliny v centru pro vznik příjemných pocitů. Za šest měsíců po operaci však už měly dobrovolnice výbavu μ-opioidních receptorů v mozkovém centru pro vznik příjemných pocitů plně obnovenou. Je jasné, že nadbytek jídla „vyhání“ μ-opioidní receptory z mozku a hon za příjemným zážitky z jídla pak tlačí člověka na šikmou plochu ještě větších porcí.
Ani dědičné vlohy však nejsou úplně ze hry. Někteří lidé zdědili varianty genů pro μ-opioidní receptor, podle kterých si mozek buduje méně výkonné antény. Mozku se pak zdá enkefalinový a endorfinový signál zachycený prostřednictvím těchto μ-opioidních receptorů slabý. Výsledkem je zvýšený příjem potravy a narůstající riziko obezity.
Moudrost našich předků, že nějaké to kilo navíc nemusí být nutně na škodu, potvrzují i některé epidemiologické studie. Podle nich se lidé s mírnou nadváhou dožívají vyššího věku než lidé s normální tělesnou hmotností. Jak je to možné?
Tukové buňky produkují celou řadu látek a některé z nich mají na organismus pozitivní efekt. Patří k nim také enzym označovaný pro jednoduchost zkratkou eNAMPT. Ten si pro vlastní potřebu produkují nejrůznější buňky těla. Tuková tkáň ho však ve velmi výkonné formě vylučuje do organismu. Enzym putuje z tukové tkáně do mozku a tam působí jako posilovač látkové výměny.
Zvláště patrný je jeho účinek při nedostatku potravy. Jde o velmi důmyslnou přirozenou pojistku. Hladový nemá energie nazbyt a jeho tělo začíná pracovat jako „zpomalený film“. Jenže k sehnání potravy je zapotřebí naopak mobilizovat všechny síly a vybičovat se ke zvýšené aktivitě. Tuková tkáň nám k tomu pomáhá tím, že prostřednictvím eNAMPT nabudí příslušná mozková centra. Není to jediný pozitivní efekt enzymu eNAMPT. Aktivuje také molekuly známé jako sirtuiny. O těch se už dlouho ví, že chrání organismus před nepříznivými důsledky stáří.
Nevhodnou skladbou jídelníčku si také poškodíme přirozené složení střevních mikrobů a ti potom mění průběh trávení tak, že jsme náchylnější k tvorbě a ukládání tělesného tuku. Jasně to prokázaly pokusy na laboratorních myších. Tlusté a hubené myši vykazují podobné rozdíly ve složení střevní mikroflóry jako lidé. Když vědci vyhubili tlustým myším střevní bakterie antibiotiky a střevo jim osídlili bakteriemi od hubených myší, myší tlouštíci hubli. A naopak, když vědci do uprázdněného střeva hubených myší zanesli bakterie ze střeva myších tlouštíků, začali myší hubeňouři přibývat na váze.

To je zajímavé.
Vyplývá z toho dvojí ponaučení - jednak že jsem závislák na jídle a druhak že mi do střeva nějakej hajzl nasadil bakterii od nějakýho tlusťocha !!!

...a pak hubněte, že jo...